Stopy mě i páníčky lákali vždycky, ale dlouho trvalo, než páníčci pochopili jak začít. Od mých 10 měsíců ale konečně pravidelně - nepravidelně stopujeme a i když jsem zatím na úplném stopařském začátku, je to disciplína, která mne baví ze všeho nejvíc. Když vím, že se chystá stopa kňučím jako malej kluk a pak letím jako splašenej kůň. :) Prý bych se měl víc soustředit a nebýt tak zbrklý, na čemž pracuji, tak snad časem projdu stopu s pečlivým očmucháním každé molekuly. :)