Vánoční závod

Minulý pátek jsem byl zase na procházce s borderkama. Průběh je už takovým stereotypem. Naskočíme do auta, kde si užijeme tělesné blízkosti. Já se rozvalím v kufru tak, že ostatní se už moc nikam nevejdou, ale řídím se heslem, že "kdo se neprosadí, zůstane sedět". Potom vyskáčeme z auta a já začnu zuřivě všechny vítat. Občas (pořád) jsem tak rozjívený, že nevnímám nic jiného, tep na 180 a lítám. Velkou zábavou je klacek se kterým mě Twixa honí. Když už nemůžu skočím s ním do vody, tam Twixa nesmí. Já teoreticky taky ne, abych všechny neumáčel, ale já dělám, že neslyším a panička to pak vzdá. Na druhém břehu potkáváme pokaždé pána s labradorem. Je to už taková tradice. Minule bylo netradiční pouze to, že jsem se vyřítil za Twixou tak zběsile, že se mě panička rozhodla zastavit vlastním tělem a já dobrák, abych ji nesrazil, jsem udělal rychlý úskok a už se mi nepodařilo vyhnout velkému stromu. Trochu jsem si pobrečel, demonstrativně jsem zvedl zraněnou packu, pak mi ale v hlavě začal šrotovat vtíravý hlásek: "klacek, klacek, vem ho a utíkej", tak jsem šel zase lítat s Twixou. Trochu jsem ale kulhal, tak jsem musel jít na vodítku. Achjo. Prý mám poslouchat. Do večera jsem byl ale zase jako rybička. 

 

Ještě, že tak. Jeli jsme totiž na další akci a to Vánoční závod. V sobotu jsem s paničkou závodil v kategorii "sranda" a vyzávodili jsem si 4. místo z 25 účastníků. Takže nám jen o fous unikla medaile. A to jsem kvůli tomu nedojedl misku s granulemi kolem které jsem probíhal. :) Navíc ráno se páníček zase naštval, že tahám, škubl vodítkem a chacha, přetrhl se mi obojek, takže jsem ho pak nosil svázanej klíčenkou. Kromě pár procházek, které jsme ten den absolvovali jsem se taky na poli vylítal s Ebony. Nejprve jsem ji obtěžoval svou drsnou výzvou ke hře, ale protože mě zcela ignorovala, vybodl jsem se na to a jen jsme lítali. 

 

 

V neděli jsme začali den stopou, To byla nádhera. Opět jsem zběsile letěl po stopě a snažil se v rekordním čase vysbírat co nejvíce pamlsků. Určitě jednou dostanu medaili za rychlost. Teď navíc konečně celkem poctivě stopujeme, takže si myslím, že jsem co se rychlosti týče stále lepší a lepší. :) Po stopách jsme pak šli na obrany. Tentokrát jsem do dvojice dostal Rega, což je borec a souboj s ním nebyl vůbec lehký. Na naše přetahování se můžete mrknout zde. Ano, prohrál jsem, ale jistě jen kvůli paničce, která mi tam způsobuje protitah. Pak jsem šel ještě jedno kolo sám. Malé video je zde, ale kamera se nějak vypnula a než si toho páníček všiml, tak už bylo skoro po všem. 

 

 

Fotky ze super víkendu zde. Díky za ně Kristýně a Jirkovi. 

 

Včera jsem se seznámil s tím labradorem, kterého vídáme na druhém břehu při procházkách s borderkama. Teda není to on, ale ona, a i když je trochu při těle, tak se mi stejně líbí. Já jí už tolik ne, protože na moje námluvy nepřistoupila, ale tak je to s holkama vždycky. :/

 

No a jinak louskám oříšky, když budou ty Vánoce, protože ty k nim prý patří. Dřív mi je totiž vždycky vyloupávali děda s babičkou, ale děda už tu není a babička má bolavou nohu, takže se odstěhovala k tetě, tak teď musím louskat sám. Pes se naučí kde co, když musí. Tady je video.

 

Mějte se a těšte se na dárečky.