Návštěva u maminky a jsem NULA! :)

V sobotu jsme vyrazili do Orlických hor na chatu. Tam jsme hned vyrazili na výlet na Suchý vrch. Páníčci mi hekali do kopce a já byl ve svém živlu. Teda né kvůli tomu, že oni nemůžou, ale pobíhal jsem si po lese, doleva, doprava. Troufám si říct, že jsem toho nachodil dvakrát víc a byl jsem pořád fit. Na cestě zpět jsme šli kolem stáda krav a páníčci, ať na ně hezky a v klidu koukám, tak jsme u nich chvilku stáli a oni se najednou rozeběhli přímo proti nám a k nim se přidalo celé stádo. Bylo jich tak 200, běželi pak za námi podél cesty a netvářili se vůbec přátelsky. Páníčci zdrhali jak mohli, mě táhli za sebou, nebo před sebou a můžu vám říct, že měli pěkně nahnáno v kalhotech. A to po mě chtěli, ať na ně hezky koukám, že jsou to jen kravičky. :) Nj, lázeňáci. :)

 

Přes noc to byla taky paráda, spal jsem s páníčky uvnitř, skákal jim do postele a nakonec jsem si zabavil svůj vlastní gauč. Normálně spím raději na zemi, ale gauč se mi zalíbil. Ráno jsme dali malou procházku, našlápli mi stopu, trochu jsme pocvičili a pak zas naskočili do auta. No a velké překvapení, jelo se na návštěvu k mámě. 

 

Tam nás přivítalo 9 malých polosourozenců, máma, Čikitka a Agent. A kolem nás taky koně a co? Krávy. No bylo tam náramně a já byl ve svém živlu. Štěňata mě nijak nebrala. Očuchal jsem je a pak jsem usoudil, že všímat si jich je ztráta času. To jak moc mě nezajímají jsem zpečetil počůráním jednoho z nich a šlo se prozkoumávat okolí. Šel jsem se hned podívat na kravičky, bez páníčků tentokrát, a hned jsem se vyválel v jednom kravském hovně, abych je pořádně nasál do kožichu a taky, abych uvítal bývalé páníčky, jak se patří. Né že bych na to měl vůbec čas. Po prozkoumání okolí jsem šel obtěžovat Agenta, aby si se mnou hrál. U toho jsem štěkal a rámusil, jak se patří. A prý to mám po mámě. To spadl páníčkům kámen, že né po nich. :) 

 

Pak se šlo s velkou smečkou na procházku. Tam jsem všem ukázal, jaký jsem plavec a jak miluju klacky. Polítali jsme po lese a pak jsem dostal do čumáku od elektrického ohradníku. Byla to strašná perda, až jsem musel utéct pěkně daleko od všech a pak jsem podezřívavě prozkoumával, kdo nebo co, mi to způsobilo. Po návratu jsem ještě prozkoumal štěňata, respektive důvod, proč je panička chová, snažil se přidat ke kojení a obtěžoval smečku, ať si se mnou hraje. Pak už jsme zase museli jet. Byl jsem po celém dni úplně zničen a spal až do rána. Díky moc za super odpoledne, moc se nám u vás líbilo a Terce díky za úžasné fotky. 

 

No a ještě jednu úžasnou zprávu mám. Hned v pondělí ráno jsme z Orlických hor vyrazili do Hradce. Kdybych věděl, co mě čeká - nejel bych. Dorazili jsme totiž ne veterinární kliniku. Hned jak jsem to ucítil, začal jsem se klepat strachy, ale jako vážně a paničce jsem vlezl doslova na klín. Potom mě pak doktor změřil srdce, vysadili mě na stůl a pak...už nic nevím. Po chvilce mě páníčci vzbudili s úsměvem na tváři a prý mám:

 

DKK: 0/0 (113 stupňů)

DKL: 0/0

OCD: nepostižen

Štítná žláza: v pořádku

 

A navíc mi kvůli BARFování nechali udělat i biochemické vyšetření a taky nějaký rozbor krvinek či co. To aby panička věděla, jestli mi ve stravě něco neupírá nebo nedává přebytek a vše je v normě, takže velká radost a ať žije maso. :)

 

Teda já se zatím moc neraduju, není mi nejlépe a když vstanu, tak se motám, takže jim tu zradu stejně jen tak neodpustím.

 

velkej brácha :)

 

s mámou :)