Běží lišák k Táboru...

tak jsem se v sobotu zúčastnil klubové výstavy Hovawart klubu. 

Začnu ale nejprve pátkem, kdy se jelo cvičit s borderkama. To cvičení mě baví pořád nějak víc a víc, takže jsem se s paničkou dost dohadoval, aby jsme už šli na řadu.

S každým lépe zvládnutým cvikem mi je řečeno, že je zase něco špatně. Například, že nesmím pohnout zadníma nohama při sednutí a to už je teda hodně velkej vopruz. :) Vypadá to, že se tedy budu muset buď vše přeučit nebo se spokojit s nedokonalými cviky. Já volím možnost číslo 2. 

 

Také jsem postupem času pochopil, že pokud páníčci někoho potkají na ulici a zakecají se s ním, nejlepší varianta je ulehnout doprostřed chodníku a trošku si zdřímnout. 

Tuto variantu jsem volil i na klubovce, ale nebudu předbíhat.

 

Do Tábora jsem celý zrzavý vyběhl už v pátek. Dali jsme večeři a pak šli spát. Nechal jsem nás vyspat až do 7 a pak se šel proběhnout ven. Tam jsem  potkal flat coated retrívřici, s kterou jsem si padl do oka a tak jsme si krásně zařádili. Když se její panička dozvěděla, že mířím na výstavu, chtěla nám to řádění zatrhnout, ale dostal jsem povolení, že tam můžu i oslintanej. :)

 

Na klubovce se mi nejdřív líbilo, spoustu psů a známých. A páníčci si oddechli, když viděli, že většina černých psů jsou v podobném nádechu rezavosti jako já. Nejvíc jsem se zdržel s dorostencem Condorem, tak jsme se trochu poslintali před zahájením a Konďa to vyhrál, šikula.

 

Paní rozhodčí z Německa posuzovala opravdu důkladně a každý u ní strávil dobrých 10 minut. Výstava se tedy neskutečně vlekla a já začal být dost otráven a polehával jsem, kde jsem mohl. Když jsem konečně přišel na řadu, koupila si mě rozhodčí piškotem a já ho tedy váhavě sežral, zuby ukázal, s nelibostí se proběhl a byl vyhozen s velmi dobrou. Nikdo nemohl tušit, že tentokrát na výstavě nebude nežádoucí úprk z kruhu, ale přehnaný klid. Bylo mi prozměnu vyčteno, že jsem na svůj věk klidný až moc. Já se prostě nikdy nezavděčím. :)

Samozřejmě mi k tomu nepomohla ani má rezavost, která snad někdy zmizí a úzký posun zadních končetin. Zkoumali jsme co to vlastně je a já mám snad zadní nohy do x nebo co? :) 

Jinak mám ale opravdu pěkný posudek. Můžete mrknout do sekce výstavy, kde jsem si vše sepsal a podtrhl a končím. :) 

Báďovi gratuluji za krásné druhé místo, jsem rád, žes to alespoň ty zmákl a ještě v takové konkurenci, klobouk dolů. 

 

Na výstavě jsme strávili celý den, ale k pozdnímu odpoledni nám začalo vydatně pršet a panička i přesto trvala na tom, že mrkneme na hlavní vyhlašování. Já i páníček jsme byli silně otráveni a chtěli jet domů, ale né, museli jsme stát na tom dešti. Rozhodl jsem se tedy paničku popohnat, nečekaně jsem udělal rychlý výpad, panička se projela po bahně a celá špinavá a mokrá konečně souhlasila s odjezdem. Jsem prostě dobrej. 

 

Včera byl konečně den klidu a míru. Ráno mi našlápli stopu a odpoledne super dlouhá procházka s borderkama. Aneb není nad to dělat co mě baví. :)
Jen proč je zas takové vedro??

Přidávám fotky z výstavy za které moc děkuji Báďovi a Benjimu.


Ano, jak se mám bavit, když se mi páníček tak okatě nudí? :))


Se aspoň trochu pomazlíme....


Kde že vzali, že jsem příliš klidný? :)


Nuda, nuda, nuda :)


Dej sem ten piškot a nech mě bejt....